• podíl na Facebook
• podíl na Twitteru

Tento rok jsem se cítil trochu vratký v mém volání. Pořád jsem dělal to, o čem jsem věděl, že v minulosti jsem měl dát svůj čas a energii, ale někdy to vypadá, jako bych měl vytáhnout jeden malý řetězec nejistoty, celá struktura mého života by se mohla rozpadnout. Existují některé věci, které vím jistě: Mám být Kristovým žákem, pozornou manželkou, zasnoubenou matkou a samozřejmě se ta jídla sama nevaří. Ale je to jedna otázka, která mě otravuje: opravdu dělám to, co Bůh chce, abych udělal?

tato otázka zapouzdřuje všechny ostatní, které pop a šumí uvnitř …
….jako když mi někdo řekne, jak je Bůh vede, a přemýšlím, jestli bych měl dělat i tu opravdu skvělou věc.
….nebo když jsem unavený z monotónnosti dělat skoro stejné věci, které jsem dělal osm let a já přebývat příliš dlouho na, “ Proč?“a“ co na tom vlastně záleží?“
… nebo když se snažím slyšet Boží hlas a přemýšlím, jestli mi nějak chybí.

modlil jsem se znovu a znovu za jasnost od Pána, ale zjevně se musí hodně brodit, aby se mnou mluvil, v neposlední řadě je můj nedostatek mé víry a nedostatek důvěry.

pravdou je, že jsem více než jasný, kde jsem povolán, abych dal svůj čas a energii, ale moje důvěra je příliš často otřesena, protože se dívám na špatné věci, abych potvrdil toto povolání.

myslím, že to všichni děláme do určité míry. Máme bláznivé představy o tom, jak bude vypadat nebo se cítit Boží volání na náš život, takže nakonec procházíme životem se strachem a strachem, spíše než smělostí, při pohledu na špatné věci pro naši důvěru. Jaké jsou věci, které hledáme pro naši důvěru místo toho, abychom se dívali na Pána?

hledáme k ostatním pocit důvěry v naše povolání. To je tak nebezpečné z tolika důvodů, ale primární mezi nimi je to, že každý z nás, který se dívá na sebe, vytváří homogenní církev. Začneme věřit, že se musíme vejít do formy nebo naše povolání není platné. Máme strach, že budeme odlišní nebo nepochopení nebo dokonce souzeni. Náš strach z lidí je mnohem větší než náš strach z Pána. To není jen modlářství, ale také nám brání v radosti z chůze za Božím vedením.

díváme se na naše okolnosti. Žijeme spíše zrakem než vírou. Když nedostaneme výsledky hned nebo když nás lidé nepoplácají po zádech nebo když je to těžké nebo monotónní, myslíme si, že jsme zmeškali, jak nás Bůh vede k používání našich darů.

díváme se na ty, kteří jsou přesvědčeni o svém povolání. Otočíme se doleva a doprava a vidíme, jak ostatní lidé směle používají své dary a myslí si, že se nikdy nezabývají nejistotou, neúspěchy nebo kritikou. Bylo by snazší být jimi a mít své povolání. Jako výsledek, věříme, že buď Bůh je nespravedlivý, nebo jsme nedostateční, aby nás Bůh použil, nebo nějaká kombinace těchto dvou.

kážu zde sboru, přátelé. To je to, co já sám dělám.

2 Korintským 3 nám říká, kde najít naši důvěru:

„nyní díky Bohu, který nás vždy vede k vítězství v Kristu, a skrze nás šíří vůni jeho poznání na každém místě. Neboť jsme Bohu vůně Kristova mezi těmi, kteří jsou spaseni, a mezi těmi, kteří hynou….A kdo je dostačující pro tyto věci?“

Paul dále říká, že nemusí nic bubnovat, aby vypadal dobře. Nemusí se nikomu dokazovat. Neporovnává se s nikým jiným. Místo toho říká toto:

“ a máme takovou důvěru skrze Krista k Bohu. Ne že bychom sami sobě stačili na to, abychom něco považovali za to, že jsme od sebe, ale naše dostatečnost je od Boha, který nás také učinil dostatečnými jako Ministry … “

co mě zde zaráží, je, že důvěra přichází s vědomím, že Bůh je primárním aktérem.

Bůh nás vede k vítězství. Vezme nás tam, kam chce. (To je dobrá zpráva pro ty, kteří se stále snaží rozeznat Boží povolání k jejich životům.)

Bůh šíří krásnou vůni skrze nás, jak jdeme.

Bůh nás činí dostatečnými pro to, kam nás vezme. Dělá z nás odvážné Ministry.

chci tak moc potěšit Pána, ale nevěřím tak snadno, že mě povede. Mám sklon věřit, že je spíš hodnotitel než Dobrý Pastýř. Někdy mu věřím, ale Hledám k němu nějakou neživou Formuli—udělej to, nedělej to-spíše než věřit, že následovat Ho je spíše jako radostný triumfální průvod nebo rozptýlit nějakou atraktivní vůni. V mé mysli, je to všechno chmurné a zkázy, pokud to nepochopím správně. V Boží mysli, je to už správné kvůli Kristu. Myslím, že naše volání je hlavně o tom, jak si užívat a sdělovat triumf a krásu, než je to nějaký šílený vzorec. Když ho odmítnu, nemůžu to pokazit.

mluvte o posílení důvěry.

• Sdílet na Facebook
• Sdílet na Twitteru