namísto abstraktu je zde stručný výňatek z obsahu:

proč se Boží syn stal člověkem? Možná není úplně otiose protahovat-opět-jednu z nejslavnějších otázek v teologii: kdyby Adam nezhřešil, stal by se Boží Syn člověkem?.1 v tomto článku bych se chtěl jen blíže podívat na“ Thomistův “ pohled ve světle nedávných (a ne tak nedávných) kritik . Proto vynecháme z účtu takové otázky jako, záleží na tom stejně? nebo koho to zajímá?.2 také nebudu diskutovat o existenci Adama! Podle mého nejlepšího vědomí, první spisovatel, který si položil tuto otázku, byl Irenaeus.3 Adv. Haer. 5,14 je věnováno dokazování, že kdyby naše tělo nepotřebovalo spasení, Kristus by to nepřijal. Bojuje proti kacířům, kteří popírali realitu Kristova těla. Irenaeus odpovídá, že pokud Kristus nepřijal: tělo a krev, nemohl nás vykoupit (str 7,1160-1163). Ale také výslovně uvádí: Kdyby nebylo těla, které by zachránilo, Boží slovo by se nikdy nestalo tělem. (1161) 1 Některé nedávné literatury na toto téma: R. Garrigou-Lagrange ,“ de motivo incarnationis, “ Acta Acad. Pont. ROM. S. Thornae 10 (1944), 7-45; J. F. Bonnefoy, „La question hypothetique,“ Rev.Esp. T~ol. 14 (1954), 827-868; P.de Letter, „If Adam had not sinned,“ ITQ 28 (1961), 115-125; G. Martelet, „Sur le motif de l‘ incamation,“ in Problemes actuels de christologie, ed. Bouesse-Latour (Paříž: Descleee de Brouwer, 1965), 85-80; G. Tessarolo, la necessitd dell ‚ incarnazione presso Vasquez, teologická Disertační práce na Gregorianum, (Řím 1942). D. J. Unger,“ láska k Bohu primární důvod inkarnace podle Izáka Ninive, “ Franc. Stud. 9 (1949), 148-155; „Robert Grosseteste o důvodech inkarnace“, ibid., 16 (1956), 1-86; e.Doyle, „John Duns Scotus a místo Krista“, duchovenstvo recenze 57 (1972), 667-675. 2 podle E. Mascalla, důležitost bytí člověkem, (Londýn: Oxford University Press, 1959), 92-98: „diskuse je do značné míry akademická.“*Mnoho z historických údajů jsou uvedeny Martelet, op.cit., 46-60. 288 PROČ SE BOŽÍ SYN STAL ČLOVĚKEM? 289 Irenaeus psal o roce 180. O šedesát nebo sedmdesát let později si Origen položil stejnou otázku.4“ dokud existuje hřích, „říká,“ musí být učiněna oběť. Ale jen předpokládejme, že nebyl žádný hřích: kdyby nikdy nebyl hřích, nebylo by třeba, aby byl Syn Boží učiněn Beránkem (oběti), a nemusel by být poražen v těle; zůstal by tím, čím byl na počátku, Bůh slovo.“Athanasius 5 a Jan Chrysostom 6 následovali Origena na východě. Na Západě Augustin učil stejnou doktrínu. V Sermo 174 7 kategoricky uvádí: kdyby člověk nezemřel, Syn člověka by nepřišel. Lesk má slavnou frázi, “ Tolle morbos, toile vulnera, et nulla est medicinae causa.“.“8 stejnou doktrínu najdeme v Cyrilu Alexandrijském, 9 Leo velikém, 10 Gregory / 1 a dalších. Ve středověku se však začaly ozývat protestní hlasy. Otcové, zejména Řekové, často uváděli jako motiv inkarnace zbožštění nebo přijetí člověka, téměř, jak se zdá, kromě skutečnosti hříchu. První, kdo však na naši otázku výslovně odpověděl kladně, byl Honorius z Autunu (zemřel po roce 1130), který řekl, že hřích prvního člověka není příčinou inkarnace, ale smrti a zatracení. Inkarnace vznikla proto, že Bůh předurčil člověka k zbožštění.12 podobných teorií bylo vysvětleno Rupertem z Deutz / 3 Alexandrem z Hales 14 a Albertem Velikým.15 Alexander z Hales, pro •In Num. hom. ~4, 1, PG 1~, 756 (Enchir. Patre. Rouet 49~). 5 Adv. Arianos Nebo. ~. 56 (R ~65). V Hebu 6. hom. 5, 1, (R 1~18). 1 R 1517. 8 citoval S. Thomas, Summa Theol., III, q. 1, a. 3, sed contra. Srov. Augustine, Enchiridion…