jak tě miluji shrnutí

řečník začíná báseň položením otázky:“ Jak se mi opravdu líbí?“a reagovat s,“ Nech mě spočítat způsoby.“Lze předpokládat, že řečník buď nahlas přemýšlí-jako by to mohl udělat při psaní dopisu—nebo reaguje na oddaného, který mohl položit takový problém. celý sonet oslovuje tohoto milence, „tebe“, který může být také považován za posluchače. protože se rozumí, že Elizabeth Barrett Browning věnovala tuto báseň svému manželovi, předpokládá se, že je řečníkem, který oslovuje svého manžela.

mluvčí popisuje všechny způsoby, během kterých miluje svého manžela. Její láska je mnohostranná, protože je často srovnávána s několika aspekty života. Zpočátku popisuje svou lásku jako silnou sílu své duše tak velkou do té míry, že se ji pokouší žít

v trojrozměrném pojetí. Dále ilustruje tišší lásku, která ji udržuje v jejím životním stylu, i když slunce slunce osvětluje její dny. Poté ji srovnává se zkušenostmi lidstva jako celku, zobrazovat její lásku jako svobodnou, čistý, a pokorný, i když se slušní lidé snaží snažit se ve světě dobro bez očekávání odměny nebo chvály. Pak ji srovnává s vášnivou intenzitou, s jakou se kdysi snažila porazit své minulé bolesti také kvůli způsobu, jakým věřila v dobroty jako batole. Konečně, srovnává ji s tím, co kdysi cítila pro lidi, které si zvykla vážit, ale nějak jí vypadla z laskavosti. V blízkosti závěru básně, říká, že každý její dech, úsměv, a slza může být odrazem její lásky k manželovi. Mluvčí uzavírá sonet tím, že řekne svému manželovi, že pokud jí Bůh dovolí, bude ho milovat ještě víc poté, co bude pryč.

témata

nejvýznamnějším tématem sonetu je láska. Láska řečníka je mnohostranná a je srovnávána s jejími různými zkušenostmi ze života. Její láska je zpočátku popisována jako nadpozemská síla, která pochází z hloubky její duše. Mluvčí pak kontrastuje s tímto obrazem s obrysem

klidnější, světštější lásky, která ji dnes udržuje v jeden den. Její láska je pak srovnávána se standardním úsilím lidstva v tom, že se chce pokusit o dobro pro planetu bez nutnosti být chválen. Láska pak nabývá fanatického tónu jindy, protože mluvčí pokračuje ve sladění svých pocitů s intenzitou, která vychází ze spirituality, a tedy dětské nevinnosti víry v dobrotu. Sonet jako celek popisuje, jak láska, kterou řečník cítí ke svému manželovi, spotřebovává její tělo i duši, a předává naději, že ho bude ještě více milovat, jakmile bude pryč.

identita

identita mluvčího se zdá být definována její láskou k manželovi. Její láska se projevuje fyzicky, duchovně, a morálně-v podstatě, ve všech aspektech jejího bytí. Láska řečníka je tak intenzivní, že je popsána jako obsažená v jejím dechu, úsměvy, a slzy. Zdá se, že její láska ji v životě fyzicky udržuje. Její láska je navíc povýšena na účel spirituality, protože se stará o svého manžela tak, jak se kdysi starala o „svaté“ – lidi nebo náboženské postavy, které kdysi vroucně obdivovala. Dále rozvádí, že doufá, že jí Bůh dovolí mít ráda svého manžela v posmrtném životě, dávat její náklonnost duchovní sílu. Její svědomí sebe sama je navíc zdůrazněno, jak popisuje své pocity jako přirozené, čistý, a jen—jak by se dalo popsat lidi, kteří se snaží navzájem pomáhat prostřednictvím pokorných, nezištné činy. Její láska může být čistým a spravedlivým činem, i když jeden člověk může nezištně pomoci druhému.

spiritualita

mluvčí odkazuje na svou spiritualitu a víru v Boha. Srovnává své pocity pro svého manžela s intenzitou, s jakou kdysi uctívala „ztracené svaté“ svého života. Tito svatí se mohou ptát lidí – nebo dokonce náboženských osobností-kterým kdysi hluboce věřila. Zmínka o Bohu v závěru sonetu ilustruje, že mluvčí zůstává duchovní osobou. Věří, že Bůh má možnost rozhodnout se, zda bude připravena milovat svého manžela ze záhrobí.

How Do I Love Thee = How Do I Love Thee = How Do I Love Thee = How Do I Love Thee = How Do I Love Thee